21. srpna 2009 v 13:07 | Yasmin
Začínám s novým příběhem, do které ho jsem se už plně pustila. Zatím vůbec nevím název, mám už návrhy, ale... Budu si to ještě muset hooodně promyslet. (Čti: Vaše Milovaná samozřemě myslet nebude a šoupne sem úplnou blbost.) Je to celkem delší, ale pokud budete mít chuť, můžete si počíst :))
Ještě musím podotknout, že název - Brilidon vymyslela kamarádka :) Proto bych jí chtěla moc poděkovat. (
web)
Pozn.: Každý úryvek je napsaný v jiné osobě, ale pořád je to Fiona :))
Kapitola první
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
NENÁVIST
"Budeš toho litovat," zavrčel tiše Hans. Fiona si jen posměšně odfrkla. Měla svou hrdost, nikdy se nenechala ponížit. Však v duši jí všechno moc mrzelo a byla citlivá. Někdy i víc, než bylo potřeba. Už v sobě nedokázala skrývat takový vztek, bezbrannost a smutek. Nejen díky jejímu otci. Bylo tu víc a víc malérů. Zlověstné ticho v zapuchlé místnosti přerušovalo jen tikání starých hodin v přesných intervalech. Tyhle hádky mezi Fionou a jejím otcem byly už normální.
Fiona se odhodlaně napřímila od mohutného dřevěného stolu, u kterého seděli a hrdě pohlédla otci do očí. Nesnášel ji, ale ještě víc možná nesnášela ona jeho. Nenáviděla. Bolelo to však. Choval se k ní každým dnem hůř a hůř, tedy aspoň od té doby, co zemřela matka. Zacházel s ní jako s kusem hadru, i přes to, že podle údajů byla jeho vlastní dcera. Fiona o tom často přemýšlela a z jejích úvah bylo znatelné, že o tom čím dál tím víc pochybuje.
Oči měl chladné, zlé, z kterých tříštila jen krutost a bez špetky citu nebo lásky. Když už se Fiona obracela, že odejde k sobě nahoru, hrubě ji chytil za paži a nevypadalo to, že ji chce jen tak pustit. Nesnášela, když na ni jakkoli hrabe. Nemá na to přece vůbec žádné právo! Fiona se pokoušela jeho slizkému sevření vyprostit, ale docílila tím jen toho, že jí silná ruka svírala ještě pevněji.
"Tak to teda prrrr, holčičko," procedil mezi zuby posměšně.
Cítila, jak jí probodává svým pohledem. Hrubě ji chytil za bradu tak, aby jí viděl zpříma do očí. Tohle už na ni bylo moc. Už se nadechoval, jak začne zase se svými jedovatými poznámkami, ale vtom se stalo něco, co ani jeden nečekal. Fiona mu svou volnou zbývající rukou vrazila takovou facku přes obličej, že během vteřinky měl tvář rudou a málem se skátil na zem. Až teď si vlastně uvědomila, co právě udělala a nebyla stejně jako Hans schopná slova, jen ho vyděšeně sledovala. Pusa se jí začala kroutit do jakéhosi úšklebku. To byl parádní pohled. Na něj. Bylo to tak úžasný pohled, že se na něj zadívala až moc dlouho, takže se mezitím začal vzpamatovávat z šoku. Byl pořád natolik zmatený, co si to právě dovolila, ale začínalo to v něm vřít vzteky. Rafinovaně, jak bylo v jejím zvyku, toho využila a co nejrychleji běžela nahoru po dřevěných schodech, přičemž dřeváčky jí naštvaně klapaly o prkna a pod nohy se jí zapletl Kocour, o kterého se málem přerazila. Hans se mezitím začínal probouzet z šoku a tak za sebou obratně zabouchla mohutné dveře, bleskurychle otočila klíčem v zámku a poté si uleveně oddychla. Pořád nemohla uvěřit tomu, co udělala. Jen jí to tak... ulítlo... Ani to vlastně nechtěla udělat. Jen se zapomněla ovládat.
"Do háje..." ulevila si, když uslyšela, jak se Hans už řítí po schodech nahoru.
Mezi spletí slov, které ze sebe nazuřeně chrlil pochytila jen: "Ty jedna......To mi
stačilo.....teď uvidíš.......spratku jeden.........nechápu......kurnik........dělej.....VYLEZ!!!"
Vlastně... I přes tu úžasnou podívanou to mělo své mínusy. Tedy následky. Které na ní čekaly hezky netrpělivé za dveřmi. Za dveřmi, které za sebou před chvilkou zabouchla a pečlivě zamlkla. Těžce polkla. Asi by bylo lepší odemknout a vylézt, ale co by následovalo... Usilovně
přemýšlela, jak se z toho vyvlíkne. Myšlenky se jí hlavou hýřily, kmitaly rychlostí světla, ale jak rychle se objevily, tak rychle mizely někde v mlhavé dáli. Nemohla přijít na nic přípustného. Asi by bylo lepší odemknout a vylézt, ale co by následovalo... Věděla moc dobře, čeho je její otec schopen. Zoufale hodila pohled po polootevřeném okně, ale nepřipadalo jí to jako nejvhodnější řešení. Rozechvěle si skousla ret, pozorujíce otřásající se dveře pod nárazy nasupeného Hanse. Nebylo jiné možnosti... Nejistě se šourala k mohutným dveřím vědoma, že se teď sama představuje vysokému fyzickému trestu. Byla na ně zvyklá, akorát z jiných důvodů, třeba že zapomněla vyprat, ale teď to bude mnohem krutější. Tedy s tím aspoň počítala. Opatrně, se zavřenýma očima pomalu otáčela klíčem v zámku. Když otevírala dveře, spatřila otce takového, jak ho ještě nikdy neviděla - tvář měl zbarvenou poněkud ruději vztekem než obvykle, z očí, kdyby to bylo možné by mu šlehaly blesky a děsivě se šklebil. "Ty hovado jedno nechutný!"
* * *
Po velmi dlouhé době jsem se probudila z jakéhosi bezvědomí. Se zavřenýma očima jsem hned dokázala odhadnout, kde tak asi jsem. Ležela jsem celá prokřehlá na tvrdé studené dřevěné podlaze, kterou byly pokryty všechny místnosti, takže jsem ale nevěděla, kde přesně. Prvně otevřela jedno oko - takhle jsem to vždycky dělávala, když jsem si nebyla jistá, jestli ještě žiju. A tím okem jsem se porozhlédla kolem. Spatřila jsem, že ležím přede dveřmi svého pokoje.
A hned se mi to všechno vybavilo, ale jen matně. Když jsem otevřela dveře, Hans byl pořád ještě děsně vyvedený z míry a v šoku, ale to neznamenalo, že by nebyl ve své kůži. Spustil na mě proud urážek a nadávek, přičemž zuřil vzteky, hlavně když viděl mou kamennou masku, která vypadala, jako by mě to vůbec nezajímalo a ani ho neposlouchala. (Jó, tohle mi šlo fakt perfektně.) Potom už to nevydržel a začal mě bít, sice jsem se bránila zuby nehty, ale přeci ten obrovský muž byl silnější. Doprovázeli jsme tuto obrovskou hádku mimořádně jedovatými poznámkami, u kterých i Hansovi někdy došly argumenty. Už to nemohl vydržet, a tak mě prostě něčím asi uhodil a... Víc si nepamatuju.
* * *
"Grázl..." vydechla Fiona téměř neslyšně, jak uviděla modřiny všude možně a jejím těle. Tak tohle mu neprojde..., dodala si v duchu kysele. Ani jí nevadilo, že má modřiny, byla na ně zvyklá a... Fiona byla už zkrátka taková - všechno viděla spíš z té lepší strany, nebála se ničeho, mnohokrát je tvrdohlavá, uměla být arogantní, drzá, s dostatkem ironie. Ale uměla si vážit hodných lidí, kteří si zasloužili její laskavost. Snažila se být tedy i milá, když vyřadíme Hanse, skromná, přívětivá, laskavá a příjemná. S nikým se moc nebavila a děcka z ulice nazývala prašivými haranty. Vlastně to byla i pravda, všichni byli děsně oprsklý.
Prokřehle se opřela o lokty a porozhlédla se kolem. Nic nového nebo změněného. "Auuu!" usykla bolestně. Zjistila totiž, že její ret byl protrhnutý. Tak tohles přehnal, ušklíbla se znova. Zmoženě se postavila a dlouze zívla. Nějak ji ani nerozrušovalo, že byla v bezvědomí. Vešla do svého pokoje. Těžké závěsy byly skoro jako vždy zatáhlé, takže dovnitř nepronikalo žádné světlo. Rozvítila lampičku, co byla postavená na malém dřevěném stolku a místnost zalilo příjemné nažloutlé světlo.
* * *
O den později.
"Svým povinnostem jsi ale ovšem neunikla, děvenko." ozvalo se z rohu místnosti. Fiona si ho vůbec předtím nevšimla, takže v ní nepatrně škublo.
"Doufám," pokračoval Hans, "že ti ta včerejší lekce stačila. Takže si očekávám že příkaz podojit krávu bude bez poznámky. Mlíko z ní už musí týct, tak hejbni kostrou."
"Zajisté." ušlíbla se Fiona. Hans se hlasitě rozchechtal bouřlivým smíchem.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Edit 8. září 2oo9; 17:07
• Přepsáno.
• Nelíbilo se vám jméno Hans, právě to jsem chtěla :D Aby se nikomu nelíbilo. Mě se taky nelíbí. Proč dávat hnusnejm mrzákům hezký jména?! :D
Yahů.. je to úžasné.. :) Fakt moc povedené! Bude pokračování žejo?